1. „Proces traumatu“

Lyudmila Trubitsyna, Význam, 2012

Jak může trpící člověk s důvěrou, že navždy ztratil radost a chuť života, obnovit duševní klid a vrátit se do každodenního života? Lyudmila Trubitsyna, lékařská psycholožka, specialistka na práci s traumatem, podrobně zkoumá fenomén prožívání traumatické události: smrt nebo ohrožení života milovaného člověka, nemoc, těžké ponížení, situace „kolaps“, „selhání“ , ztráta všech nadějí.

Trauma není nic výjimečného, ​​vyskytuje se v životě téměř každého člověka. Autor v ní vidí jediný celistvý proces s vlastními fázemi, zákonitostmi a mechanismy, které v knize podrobně popisuje. Samostatné části jsou věnovány zvláštnostem dětského vnímání a moderním metodám psychologické pomoci.

2. „Emoční ženské trauma“

Linda Shiers Leonard, třída, 2011

Studie americké jungovské psychoterapeutky Lindy Leonardové se zaměřuje na ženy, které v dětství prožily dramatický vztah se svým otcem. Vyprávěním příběhů pacientů, popisem jejich zraňujících vztahů s autoritářským či svůdným, ponižujícím či lhostejným otcem autor ukazuje, jak se toto trauma utváří a projevuje.

„Když tyto ženy vejdou do mé kanceláře, zdají se být docela úspěšné,“ píše Linda Leonardová, „ale za vnějším úspěchem se skrývá hluboké zoufalství, pocit opuštěnosti a osamělosti, strach z odmítnutí a neschopnost navazovat intimní vztahy s muži. Jako by nežili své vlastní životy, ale pouze plnili role, které jsou jim uloženy.“ Tato kniha vypráví, jak se vyléčit z traumatu z dětství a získat zpět své pravé já.

3. „Psychické trauma“

Michail Rešetnikov, Yurayt, 2018

Hlavní myšlenky analytické teorie traumatu, historie problematiky, diagnostické metody, ale i symptomy posttraumatických poruch a způsoby jejich korekce. Doktor psychologických věd, rektor Východoevropského institutu psychoanalýzy Michail Rešetnikov napsal zásadní práci a adresoval ji především budoucím psychologům. Kniha je však napsána jazykem přístupným širokému publiku a bude užitečná i pro praktikující psychology.

„Žádná terapie nedělá člověka šťastným,“ píše Michail Rešetnikov. „Vše, co můžeme udělat, je odstranit překážky a pomoci: nejprve najít klid v duši a pak cítit podporu pod nohama pro další krok – směrem k naplňujícímu životu.“ A i to málo můžeme udělat jen tehdy, když rozumíme pacientovi.“ Jeho kniha je pokusem přiblížit se takovému chápání.

4. „Trauma, spojení a rodinné konstelace. Pochopte a uzdravte duchovní rány“

Franz Ruppert, Institut pro poradenství a systémová řešení, 2010

Německý klinický psycholog Franz Ruppert využívá metodu rodinné konstelace. Ale pro práci s traumatickými událostmi si vytvořil vlastní formu – konstelaci traumatu. Ruppert vychází z toho, že v průběhu traumatu dochází k rozštěpení duše na zdravé, přežívající a traumatizované části. A přeživší „já“ potřebuje zdroje, aby se nedostalo do kontaktu s traumatizovaným „já“.

Pokud traumatizovaná osoba následně nedokáže „zpracovat“ traumatickou událost – tedy zapamatovat si, pochopit a znovu cítit disociované pocity – mentální rozkol bude přetrvávat. Právě v traumatu vidí Ruppert základ takových duševních nemocí, jako jsou fobie, záchvaty paniky, schizofrenie a paranoia. V knize uvádí klasifikaci úrazů, kterou ilustruje na příkladech z praxe. Cesta k uzdravení je obnovení a „uzdravení“ spojení a připoutaností.

5. „Trauma a duše. Duchovně-psychologický přístup k vývoji člověka a jeho přerušení“

Donald Kalshed, Cogito Center, 2015

Název knihy odráží myšlenku koexistence dvou světů: materiálního a duchovního. Místem jejich setkání je lidská duše. Jungiánský analytik Donald Kalsched ve své terapeutické práci s pacienty, kteří utrpěli traumata v raném dětství, zohledňuje tuto binární povahu duše – jak její duchovní potenciál, tak prožívání mystických zážitků.

Zde je příklad. Anděl blokuje cestu malé holčičce, která přináší vzkaz od své matky do otcovy kanceláře. Druhý pokus o doručení zprávy selže ze stejného důvodu. Potřetí jde matka s dcerou a vidí, že její manžel zemřel u stolu ve své kanceláři. Ať už byl anděl vynález nebo ne, v každém případě chránil dívku před dojmy, které by dítě nemohlo unést.

Co se bude dít vedle anděla? Záleží na matce. Pokud ona dítě utěšuje, anděl zmizí, protože jeho přítomnost již nebude potřeba. Pokud je matka ponořena do vlastního smutku, zůstane anděl, aby chránil dítě před osamělostí. Možná se později stane temným andělem, chránící dívku zároveň jak před kontaktem s realitou, tak před vývojem, pro který je takový kontakt nezbytný.

Toto je jen jedna epizoda z mnoha desítek případů, ve kterých Donald Kalshed zkoumá práci mentálních sil v situaci raného traumatu. Autor popisuje trauma jako vynucený zlom v osobním vývoji a psychickou obranu jako zvláštní realitu, jakýsi mytopoetický zámotek pro trpící duši, ze kterého je však někdy těžké se dostat.

6. „Pod stínem Saturnu. Psychická traumata mužů a jejich léčení“

James Hollis, Cogito Center, 2005

Slavný jungovský analytik, ředitel Centra K.G. Young in Houston se zamýšlí nad důvody psychické zranitelnosti mužů. Chlapci vyrůstají pod jhem obrazu Muže, který musí splňovat určitá očekávání role, soutěžit a hádat se s rivaly. Muži trpí svou nedostatečností, prožívají strach z nesouladu s archetypálním obrazem a způsobují zranění sobě i ostatním.

Zatímco mluví o nevyhnutelnosti a dokonce nutnosti některých z těchto traumat, Hollis nabízí sedm kroků k sebeléčení – alespoň na individuální úrovni. Mezi tyto kroky patří například hledání učitelů a mentorů, ochota prozradit tajemství a účastnit se „revoluce“ – tedy procesu radikální změny.

7. „Trauma a lidská existence“

Robert Stolorow, Cogito Center, 2016

Klasická freudovská psychoanalýza vychází ze skutečnosti, že základem naší psychiky jsou pohony, které k individuální psychice patří. Robert Stolorow navrhuje nový psychoanalytický přístup. Vychází z afektů, tedy subjektivních emočních prožitků. To, jak každý z nás prožívá afekty, závisí nejen na nás samotných, ale také na tom, zda najdeme pochopení a ochotu reagovat na své pocity u druhých.

Robert Stolorow používá tento přístup, nazývaný teorie intersubjektivních systémů, aby pochopil svou vlastní ztrátu. Jeho první žena zemřela na rakovinu a jeho truchlení trvalo mnoho let. Ale smutek se snášel ve chvíli, kdy jeho nová manželka Julia dokázala čelit bolesti z jeho ztráty, aniž by cítila, že její přítomnost v životě jejího manžela byla touto zkušeností oslabena. Filosofické a zároveň hluboce osobní vyprávění se dotýká bolestné otázky existence: omezené existence v čase nás samých a našich blízkých – a vychází z psychoanalýzy a děl Martina Heideggera.

„Když mé traumatizované stavy nemohly najít emocionální domov, stal jsem se bez emocí a můj svět byl bezútěšný. Když jsem znovu našel takové útočiště, ožil jsem a vrátily se barvy mého světa.“

8. „Posttrauma. Diagnostika a terapie“

Olga Bermant-Polyakova, Projev, 2006

Většina lidí se s traumatickými zážitky vyrovnává sama. V tomto případě může odborník zhodnotit zdroje oběti, pomoci jí pochopit krizovou událost, naučit se žít bez toho, co bylo ztraceno, a vytvořit něco nového. Práce s lidmi, kteří nebyli schopni vlastními silami překonat ničivé následky traumatu, vyžaduje speciální přístup.

Izraelská klinická psycholožka a psychoterapeutka s 25letou praxí Olga Bermant-Polyakova podrobně popisuje následky traumatu, hovoří o „terapii odhalením“ podle Edny Foa a o práci přes hněv, stud a vinu v posttraumatické psychoterapii. Kromě toho seznamuje se základy psychoanalytické diagnostiky a psychodynamickou interpretací Rorschachova testu, hlavní projektivní metody zahraniční klinické psychologie.

9. „Střípky traumatu z dětství“

Donna Jackson Nakazawa, Bombora, 2018

Jak negativní zážitky z dětství ovlivňují duševní a fyzické zdraví člověka v dospělosti? Vědecká novinářka Donna Nakazawa zažila účinky raného traumatu na vlastní kůži a odvedla rozsáhlou práci, aby toto téma prozkoumala do hloubky. Setkávala se s lékaři a psychology, zaznamenávala osobní příběhy jejich klientů a také sbírala a popisovala nejnovější vědecké objevy, které potvrzují negativní změny v mozku vyplývající z traumatických zážitků.

Ale v druhé části knihy autor vysvětluje, že mnoho problémů lze překonat v dospělosti. Vypráví příběhy lidí, kteří se dokázali samostatně vyrovnat s následky traumatických událostí a popisuje dobré pracovní metody.

10. „Syndrom předků“

Anne Anseline Schutzenberger, vydavatelství Institutu psychoterapie, 2011

Nezhojená zranění se předávají z generace na generaci a postupně, ale silně ovlivňují životy nic netušících potomků. Psychogenealogie vám umožňuje vidět tato tajemství minulosti a přestat platit dluhy svých předků. Ale je těžké to udělat sám; ke sledování všech složitostí duševních asociací a rezervací je zapotřebí pohled psychoterapeuta, jako v každé psychoterapii.

Autorka metody, francouzská psychoanalytička Anne Anseline Schutzenbergerová, ukazuje, jak funguje jeden z hlavních „nástrojů“ metody – genosociogram. Umožňuje rozplést složitou spleť rodinných příběhů, identifikovat souvislosti mezi generacemi a přerušit řetězec nevědomých opakování, aby si člověk uvědomil svůj vlastní účel a využil svou životní šanci.