Kniha Vereny Brunschweigerové „Svoboda od dětí místo bezdětnosti“, vydaná na jaře 2019, stále vyvolává vzrušené debaty nejen v Německu. Autorčin manifest (tak svou knihu sama nazývá) rozděloval čtenáře a ty, kteří „nečetli, ale odsuzovali“ na zapálené odpůrce prohlášení německé učitelky a stejně zapálené zastánce.

Časopisy, noviny a televize se chytily tématu humbuku a nyní rozhořčení rodiče všude mluví ze svých televizních obrazovek a chytrých telefonů o tom, jaké je to požehnání být matkou a jak tomu nelze rozumět, protože „tohle je hlavní smysl života ženy.“ Připojili se i otcové: „Neumíme si představit, jak bude v našem domě ticho.“ Na sociálních sítích se na Verenu ozývala slova podpory jako ze samopalu („Konečně to někdo řekl otevřeně!“) a ostré, jedovaté a prostě vražedné komentáře („Je dobře, že ses rozhodla nerodit, ne vytvářet morální monstra“).

Odpůrci kladou zvláštní důraz na to, že autorkou knihy je učitelka: „Jak může učit děti, když je nenávidí?“ Ale rodiče jejích studentů se okamžitě postavili Verenině na obranu a prohlásili, že je nejlepší učitelkou na světě.

O čem Verena Brunschweigerová tak pobuřující píše?

Navrhuje oddělit pojmy „svoboda od dětí“ a „bezdětnost“. Jsou páry, které o dítěti sní, ale z různých důvodů ho mít nemohou. „Mluvím o těch, kteří se vědomě rozhodují, chápou, že mít děti není jejich přání, ale společenský program, postoj, že je to nutné, to je akceptováno. Tito lidé často nejsou připraveni být rodiči a trpí životem, který jim rodičovství přináší,“ vysvětluje autor.

Trpí také děti, které nevyhnutelně čelí problémům, potížím a protivenstvím po celý život. Porodením potomků je odsuzujeme k utrpení – nemocem, zchátralosti, válkám a katastrofám se ještě nikdo nevyhnul… A ve skutečnosti tím Verena Brunschweigerová prokazuje svůj závazek k filozofii antinatalismu, ke kterému Schopenhauer také patřil.

Pokud je ženě odebrána poslední věc – její právo na „Rok“ – jaké smysly života jí zůstanou?

„Antinatalistický postoj pohlíží na narození jako na nemorální akt, který ubližuje dětem – „utrpení života“. Takže to v žádném případě neodporuje mé profesi učitelky,“ vysvětluje Verena.

„Kulturně jsme léta vedeni stereotypem, že reprodukční činnost je považována za něco pozitivního. Každý, kdo by se odvážil kritizovat tento přístup, by otřásl posvátným základem naší globální společnosti, že? – píše autor. – A tady je nejlepší ilustrace: když člověk, který nemá děti, řekne, že je nechce, jeho okolí se jistě diví: „Cože?! Proč ne?“

Pokud naopak oznámíte, že jste těhotná, okamžitě se začnou sypat gratulace. Ale co je tak zvláštního a slavnostního na tom, že někdo „vytváří“ to, co každé zvíře vytváří od počátku věků? Proč je tento jednoduchý aspekt biologie tak oslavovaný?

Jihoafrický filozof a spisovatel, profesor na Univerzitě v Kapském Městě David Benatar, citovaný Verenou, popisuje reprodukční pud jako extrémně primitivní a vědomé „nerozmnožování“, tedy rozhodnutí žít bez dětí, označuje za nový a vyšší stupeň evoluce. Kromě morálního a etického aspektu se Verena dotýká i toho ekologického. Pokud chceme žít na této planetě, musí nás být méně. Každé nenarozené dítě ušetří 58 tun oxidu uhličitého. Brunschweiger je přesvědčen, že je nás na Zemi příliš mnoho. V tom ji podporuje i manžel.

Tento příběh a reakce na knihu opět ukázaly, že i civilizovaná evropská společnost, která deklaruje toleranci v poněkud pikantních otázkách, je přesto stále konzervativní a netolerantní k názorům narušujícím základní hodnoty. Kdo ví, proč Němci tak bouřlivě reagovali na manifest o svobodě od dětí – možná proto, že je to jedna z posledních morálních, etických, sociálních a kulturních bašt v době rozkvětu feminismu a genderového „tání“.

Pokud je ženě odebrána poslední věc – její právo na „Rok“ – jaké smysly života jí zůstanou? Co zůstane ženám z jejich staleté triády společenských rolí – Kinder, Küche, Kirche („děti, kuchyně, kostel“)?