„Fenomén Michelangelo“: proč je důležité sdílet sny svého partnera
Každý z nás se ve svých snech vidí jako ideální – s fit, štíhlým tělem nebo plynně ovládající cizí jazyky, s Nobelovou cenou v kapse nebo na pódiu s kytarou. Ukazuje se, že klíčem k pevnému vztahu je schopnost podporovat partnera, sdílet jeho sny a tvořit jeho „ideální „já“.
Na otázku „Jak se vám daří vytvářet tak nádherné sochy?“ Michelangelo odpověděl: „Jen vezmu kámen a odříznu všechno nepotřebné.“ My a naši partneři se ovlivňujeme stejným způsobem. Když se na sebe díváme jako do zrcadla, nevědomky se přizpůsobujeme vidění našich blízkých a neustále se měníme. K lepšímu nebo k horšímu.
Američtí psychologové Stephen Drigotas a Caryl Rusbult jsou přesvědčeni: naši milenci jsou schopni být našimi „sochaři“ (a my zase jejich). Tento psychologický efekt byl nazván „fenomén Michelangelo“, na počest italského renesančního mistra.
Vzájemné ovlivňování může být buď prospěšné, neutrální nebo škodlivé.
Alexander si například ve svých snech představuje jako extrémního sportovce. Jeho manželka Anna ho podporuje a neodrazuje ho od seskoků. Anna se však může chovat jinak – nepodporovat vlastnosti, které nepovažuje za v souladu s představou jejího manžela. Například pokud si Anna myslí, že Alexander je vynikající programátor, a v tuto chvíli přemýšlí o změně své nudné práce.
Anna kritizuje všechny manželovy pokusy věnovat se jeho oblíbenému koníčku a přesvědčí ho, aby zůstal v nudné, ale stabilní práci. To vůbec nesouhlasí s Alexanderovou vlastní ideální představou o sobě samém. Ve svých snech se vidí jako odvážný a odhodlaný dobrodruh a jeho žena je přesvědčena, že je tichý a rezervovaný rodinný muž.
Když se s pomocí partnera postupně stáváme tím, o čem jsme snili, jsme se životem spokojenější
Vědomě či nevědomě vytváří situace, ve kterých je Alexander nucen chovat se úplně jinak, než chce. Místo extrémní dovolené si zarezervuje rodinný hotel a Alexandrino ideální „já“ nadále trpí v dálce, zatímco Anna „vyřezává“ svého manžela do toho, koho chce vidět.
Tato metoda „sochařství“ se nazývá odmítnutí ideálního „já“ a psychologové ji považují za nejnebezpečnější pro vztahy. V takových párech nedochází k citové intimitě, partneři se neslyší ani si nerozumí. Proto je tak důležité podporovat partnera v plnění jeho snů. V takových svazech je mnoho výhod.
Když se s pomocí životního partnera postupně stáváme tím, o čem jsme snili, jsme v životě spokojenější a zažíváme méně psychických problémů. Cítíme, že nám rozumíme, že našemu partnerovi skutečně záleží na nás a našich cílech a nevnucuje nám svůj úhel pohledu.
Vztahy z toho jen těží. Sbližujeme se jeden druhému, otevíráme se, důvěřujeme a milujeme svého partnera ještě více.
