Rozvoj medicíny vedl k tomu, že dnes téměř nikomu není v životě souzeno vyhnout se onemocnění, jehož léčba vyžaduje chirurgický zákrok.1. Stává se, že po operaci pacient pociťuje pooperační depresi, i když na to nemá podezření. A přestože takový termín v mezinárodní klasifikaci nemocí nenajdeme, prožívání deprese po operaci není v žádném případě neobvyklé.

Na každodenní úrovni je deprese často chápána jako blues nebo dočasný nával smutku, ale skutečná deprese je nemoc. A přestože se tato diagnóza dnes stále častěji objevuje, není to vůbec „nemoc naší doby“. Hippokrates také popsal některé příznaky tohoto stavu: sklíčenost, nespavost, úzkost, poruchy příjmu potravy – nazval to však melancholií. A Pythagoras a Democritus doporučovali skutečnou psychoterapii: provádět vnitřní práci, zapojit se do kontemplace a analýzy vlastního života.

V léčbě deprese se stále držíme těchto dvou cest: drogová podpora, lékařská pomoc a/nebo psychoterapie nebo psychologické poradenství, v závislosti na závažnosti a typu deprese.

Typy deprese

Depresivní poruchy se podle původu dělí do tří velkých skupin. Pojďme si krátce promluvit o každém z nich.

Reaktivní deprese

Depresi může způsobit silná událost, i pozitivní, ale extrémně stresující. Například narození dítěte, které provází únava, uvědomění si nové role, neschopnost být sám se sebou. Událost může být i skutečně traumatizující: smrt milovaného člověka, propuštění, rozvod, stěhování nebo operace.

Pokud zhoršení stavu předcházela vnější, exogenní příčina, pak s největší pravděpodobností mluvíme o reaktivní depresi. Deprese, která vzniká jako reakce na vnější událost (například v důsledku provozního stresu nebo pod vlivem drog), se však může stát endogenním stavem.

Endogenní deprese

Dosud neexistuje konsenzus o přesných předpokladech pro vznik tohoto typu deprese, ale původ onemocnění je v tomto případě biologický – např. nerovnováha v aktivitě serotoninu, norepinefrinu a pokles objemu hippocampus.

Somatogenní deprese

Tento typ deprese vychází z jiného onemocnění – například traumatické poranění mozku, meningitida, předchozí intoxikace, mozková mrtvice. V tomto případě je nutná cílená léčba základního onemocnění, které poruchu spustilo.

Je důležité pochopit: ne vždy je možné nakreslit jasnou hranici mezi těmito typy deprese. Pro kvalifikovanou pomoc je nutné kontaktovat odborníka: psychoterapeuta nebo psychiatra.

Známky deprese

Při diagnostice deprese se odborníci spoléhají na takzvanou „depresivní triádu“ neboli kognitivní triádu Aarona Becka:

  1. Negativní pohled na budoucnost, nebo dokonce její úplná absence. Člověku se může zdát, že je odsouzen prožívat tyto vjemy navždy a není cesty ven. V případě pooperační deprese sem patří obavy, že se operace může v budoucnu opakovat, a obavy o zdraví. Subjektivita zážitků je nesmírně důležitý bod: blízkým pacienta se může zdát, že všechny starosti jsou prakticky odnikud.
  2. Anhedonia (neschopnost užívat si), negativní postoj k realitě. Realita se zdá děsivá, může se objevit hněv a dlouhodobé pocity únavy od ostatních.
  3. Snížené sebevědomí. Člověk se obviňuje za všechny potíže, věří, že je nějak přitahoval nebo si je zasloužil. Dusí se ve svých zážitcích, vzpomínkách na operaci, neustále přemýšlí, jestli to má vůbec cenu dělat.

Člověk s depresí funguje podle jiných zákonů a rady v duchu „myslet pozitivně“ mohou jeho stav jen zhoršit

K tomu můžeme přidat ztrátu zájmu o život, běžnou práci a o to, co nás dříve těšilo, pocit bezmoci před životem. Jakákoli navyklá činnost: vstát z postele, vyzvednout dítě ze školy, poblahopřát příteli k narozeninám – se postiženému zdá být velmi obtížným a někdy zdrcujícím úkolem. Depresivní porucha obvykle trvá nejméně dva týdny a ve svých nejzávažnějších formách trvá roky.

Je důležité si uvědomit: člověk s depresí funguje podle jiných zákonů a rady v duchu „myslet pozitivně“ a „nebuďte líní, věřte v to nejlepší“ mohou jeho stav jen zhoršit. Pacientovi docházejí síly, jako by v autě došel benzín, a pokyny „stáhnout se“ zvyšují pocit viny a studu, čímž člověka trpícího depresí zavádějí do začarovaného kruhu zážitků: „Já“ Jsem smolař,“ „Za všechno můžu já.“

Člověk ve stavu deprese subjektivně vidí svět v černých barvách. Objektivně se ostatním může zdát, že je s ním vše v pořádku. „Byl jsi na operaci, teď je všechno v pořádku, věř v nejlepší“ a další pokusy „otevřít oči k životu“ pravděpodobně nebudou úspěšné a mohou dokonce zhoršit stav osoby trpící depresí.

Proč je tak důležité rozpoznat pooperační depresi?

Existují důkazy, že akutní pooperační bolest způsobuje depresi, která následně snižuje práh bolesti. Deprese je také spojována s chronickou pooperační bolestí. Mnoho studií označilo depresi za rizikový faktor pooperačních komplikací, které zpomalují proces obnovy.2.

Možné příčiny pooperační deprese:

1. Stres z fyzického zásahu. Bolest je jedním z nejdůležitějších biologických mechanismů. Právě díky bolesti dokážeme pochopit, že se něco nedaří, což znamená, že můžeme situaci včas napravit. Když nás něco bolí, reaguje na to celé tělo: od kardiovaskulárního systému až po slezinu. Stresové hormony – kortizol, adrenalin a norepinefrin – se okamžitě vstříknou do krve.

2. Často jsou chronická onemocnění doslova zabudována do každodenního života člověka a jeho rodiny. Ztráta diagnózy znamená obnovení vašeho vztahu nejen ke svému tělu, ale také k vašim blízkým. Například při léčení migrény se může ukázat, že už nemáte dost času pro sebe, protože dříve vám bolestivý záchvat dal možnost si alespoň nějak odpočinout, „aby se vás nikdo nedotkl“, ale nyní musíte se naučit vyjednávat s manželem a rodinou.

Proto je důležité kompenzovat případný sekundární benefit, který nemoc poskytla. Chcete-li to udělat, můžete se zeptat sami sebe: co mi tyto příznaky daly? Co mi nedovolili, před čím mě chránili? Pokud si dovolím žít bez příznaků nemoci, co se změní? Děsí mě něco na těchto změnách?

3. Příčinou zhoršení psychické pohody mohou být léky proti bolesti nebo předchozí anestezie. Přestože pooperační deprese po anestezii není tak častá, vyskytuje se. Obvykle mluvíme o kombinaci faktorů, jako jsou: předoperační nálada, povaha operačního výkonu, anestetika a pooperační stav3.

V hloubi duše můžeme mít myšlenku, že úplně opouštíme hru zvanou „život“

4. Operace a následná rekonvalescence jsou spojeny s novým životním rytmem, takže se neobejde bez omezení. Čím nepostradatelnější sami sobě připadáme a čím jsme perfekcionističtější, tím více můžeme reagovat na dočasné postižení a omezení.

5. Strach ze smrti. Někteří hlásí, že když se zotavovali ze stavu anestezie, zažívali intenzivní vize světla na konci tunelu a prožili blízko smrti. Anestezie je jako sen, ale dokud trvá, naše tělo zažívá určité manipulace, které jsou mimo naši kontrolu. Tato skutečnost sama o sobě může způsobit nával úzkosti u těch, kteří jsou zvyklí mít kontrolu nebo kteří zažili násilí nebo zneužívání.

Na koho by měly být delegovány pracovní povinnosti? S kým mám nechat děti? Snažíme se na chvíli zařídit život bez naší účasti. V hloubi duše můžeme mít myšlenku, že úplně opouštíme hru zvanou „život“.

Po příjezdu do nemocnice podepisujeme dokumenty, že jsme informováni o možných komplikacích a tragičtějších následcích. Necháme číslo, na koho se může obrátit, pokud se něco pokazí. Při předoperačních zákrocích navíc můžeme zažít strach až stud.

Operace jako iniciace

Od pradávna ve všech kulturách dospívání provázely rituály průchodu – zasvěcení. Byly nezbytné pro přechod do nové etapy a provázely nejvýznamnější změny v životě člověka. Narození, svatba, pohřeb – i v moderní kultuře jsou těmto událostem předepsány četné nezbytné rituály.

Chirurgie je také důležitým milníkem v životě člověka. Často to zanechá nejen jizvy na těle – spolu s touto událostí se nevyhnutelně změní i něco v duši. Tuto událost můžeme využít jako důležitý zlom, abychom změnili svůj život k lepšímu, abychom se o sobě dozvěděli něco nového, objevili v sobě neznámý zdroj síly.

Změníme-li svůj postoj k chirurgii, změní se z děsivé nebo dokonce tragické události v epizodu, která nám umožní přehodnotit svůj život, udělat inventuru a nastínit nové cesty rozvoje.

Pokud operaci považujete za příležitost poznat sami sebe z nové perspektivy, je zde šance posunout se do nové etapy osobního rozvoje

Není náhodou, že slovo „krize“ pochází z řeckého „kairos“ – „okamžik rozhodnutí, oddělení světla od temnoty“. Řekové tomu říkali rozhodující okamžik, který odděluje smrt od života a rozhoduje o výsledku bitvy.

V pooperačním období je důležité věnovat zvláštní pozornost svému tělu a vnitřnímu světu. Pochopit význam nemoci a provedené operace. Tedy naplnit smyslem vše, co se stalo. Pokud budeme operaci vnímat jako příležitost poznat sami sebe z nové perspektivy, poznat sílu svého těla i ducha, projít bolestí, strachem a vytrvat, máme šanci posunout se do nové etapy osobního rozvoje. Položte si otázky: „Kdo jsem teď?“, „Kam jdu?“, „Chci po tom všem, co jsem zažil, něco ve svém životě změnit?“

1. Dvě stě let chirurgie, Atul Gawande.

2. Deprese a pooperační komplikace: přehled. Mohamed M. Ghoneim, Michael W. O’Hara.

3. Scher, CS, Faw, S.M., Anwar, M. Vliv celkové anestezie na pooperační depresi. Anestezie a analgezie. 1999, únor 1999, sv. 88, číslo 2S, s. 27S.

o autorovi

Naděžda Zheleznyak – psycholog, autor knihy „Kulturní terapie“. Její webová stránka.