Lékař a vynikající diagnostik Sergej Botkin přikládal ve své práci velký význam intuici. Tvůrce teorie relativity Albert Einstein ji nazval „jedinou věcí skutečné hodnoty“; pro něj to byl „pocit na špičkách prstů“. Slavný badatel intuice, americký psycholog David Myers, ji srovnává s neviditelným, úmyslným větrem: „toto je vhodný obraz tajemství intuice, jejích vhledů a inspirace“.1.

Pro některé z nás je to vnitřní hlas, který nám říká, co máme dělat a jak jednat, pro jiné náhlý záblesk porozumění, vhledu nebo tělesná reakce větší či menší intenzity. A přestože jeho původ není zcela pochopen, moderní neurověda uznává, že intuice může být nepostradatelným spojencem, který nám usnadňuje život. To není magický „šestý smysl“, dar několika vyvolených. Intuice je jedinečná vlastnost naší inteligence, kterou může rozvíjet každý z nás.

Kořeny intuice

V latině toto slovo znamená „blízká kontemplace“. V ruském jazyce je jeho významem nejbližší slovo „flair“, což označuje spíše čich než zrak. Je zajímavé si v tomto ohledu připomenout, že takzvaný čichový mozek je nejstarší částí mozku2.

„Intuice je archaický a holistický způsob vnímání světa,“ říká analytická psycholožka Taťána Rebeko. „Přesně to je základem našeho pohledu na realitu.“ Schopnost analyzovat v procesu evoluce se objevila mnohem později. Pochopení vyžaduje čas a úsilí, ale intuitivní odpověď dostáváme okamžitě v hotové podobě. A tato schopnost mozku je vysvětlitelná z hlediska vývoje evoluce: v situaci nebezpečí se náš dávný předek musel okamžitě rozhodnout – utéct nebo zaútočit, a když utéct, tak kam. Kdyby začal myslet, zemřel by, byl by sežrán.“

Intuice je schopnost okamžitě najít odpovědi a řešení mimo předvídatelnou logiku. Když se například ztratíme v neznámém městě, můžeme se buď zeptat na cestu, nebo věřit svým instinktům – souhrnu našich pocitů a dojmů, které tvoří předtuchu správného směru.

„Významnou součástí intuice jsou informace, které mozek přijímá ze smyslů a které se ještě nedostaly do našeho vědomí,“ vysvětluje neuroložka Régine Zekri-Yurstel. „Proto to mnoho mých kolegů nazývá „adaptivním nevědomím.“ Náš mozek nás nutí dělat rozhodnutí, aniž bychom analyzovali zkušenosti, které nás k nim vedly.“ Intuice nejlépe funguje u lidí s rozvinutými smyslovými schopnostmi. Důležitá je zde bohatost vjemů, schopnost otevřeně a hluboce vnímat svět kolem nás.

Smysl nastávající maminky

Těhotné ženy díky své intuici dokážou předpovědět pohlaví dítěte. Psychologové z University of Arizona (USA) Victor Shamas a Amanda Dawson požádali těhotné ženy, aby provedly předpověď ohledně pohlaví jejich nenarozeného dítěte. 100 žen, které odmítly ultrazvukové vyšetření plodu, tvrdilo, že měly předtuchu, zda budou mít chlapečka nebo holčičku. Jejich intuice byla překvapivě přesná – ve více než 70 % případů měli pravdu. Silná touha mít dítě určitého pohlaví však intuici potlačuje. V tomto případě mají ženy sklon k zbožným přáním: například pokud rozhodně chtějí dívku, pak se jim zdá, že cítí, že to bude dívka.

Usnadňuje život

Ať už vybíráme práci, byt, partnera nebo chůvu pro dítě, často se musíme zodpovědně rozhodnout, když máme k dispozici jen neúplné nebo protichůdné informace. Když jsou zvážena všechna pro a proti a výběr je stále obtížný, pak začneme naslouchat svému vnitřnímu hlasu. „Každý má intuici,“ pokračuje Regine Zekri-Yurstel. „Každý se na něj může obrátit, aby vyhodnotil situaci nebo osobu, dostal varování před nebezpečím nebo našel nové řešení. Hlavní hodnotou intuice je, že nám pomáhá být šťastní. Shromažďuje všechna data o našem prostředí, o naší současnosti, abychom je mohli využít ke zlepšení naší budoucnosti.“

Intuice může být cenným kompasem, vektorem nezávislosti, příležitostí utvářet náš každodenní život tak, aby lépe vyhovoval našim potřebám, touhám a dovednostem. Když se zaměříme na své pocity, můžeme pochopit, co je pro nás skutečně dobré a co špatné. Jen musíš mít odvahu a věřit jí. Brání nám tři překážky: nedostatek sebevědomí, přílišný racionalismus a negativní přístup. Když je identifikujeme a odstraníme, budeme schopni snáze přijmout naše intuitivní vhledy a budeme schopni jim důvěřovat.

Popusťte uzdu své kreativitě

Tvořivost si nelze představit bez intuice, Tatiana Rebeko si je jistá: „Každé kreativní rozhodnutí je vždy podporováno tím, a to nejen v umění. I v nejpřísnější vědě, když máme několik hypotéz, intuitivně cítíme, které z nich stojí za to otestovat, a intuitivně odmítáme jiné jako neperspektivní. Hlas intuice neříká: „to je správné“, říká „líbí se mi to – nelíbí se mi to“, „chci to – nechci“, z nějakého důvodu „chceme“ pracujeme na nějaké myšlence, dáváme jí přednost, aniž bychom zacházeli do důvodů, někdy aniž bychom je vůbec znali.“ A teprve potom znovu zkontrolujeme naše závěry. A zde je důležité udržovat rovnováhu mezi intuitivním poznáním přicházejícím z nevědomí a uvědoměním.

„Vědomá verifikace je nezbytná,“ varuje Taťána Rebeko, „abychom oddělili intuici od vlivu předsudků, silných citů a vášnivých sklonů, které nás někdy mohou dohnat k unáhleným činům.“ Po zvládnutí obou stylů myšlení stejně, racionálního a intuitivního, je budeme moci používat, jak se rozhodneme v závislosti na okolnostech.

Nalaďte svůj šestý smysl

1. Probuďte svého „vnitřního rádce“

Je užitečné provádět toto cvičení jednou denně (ráno nebo večer) po dobu alespoň jednoho týdne.

Zkuste se uvolnit. Udělejte si pohodlí. Dlouze vydechujte, poté začněte klidně a zhluboka nadechovat a vydechovat, čímž uvolníte svaly. Když relaxujete, představte si, že své vědomí přesouváte do žaludku. S každým nádechem jděte hlouběji do sebe, dokud neucítíte naprostý klid.

Zeptejte se sami sebe: „Čeho bych si teď měl více uvědomovat?“ Zatímco tato otázka ve vás zní, přijměte, bez vynášení soudů, jakékoli odpovědi: obrazy, slova, pocity, emoce… Nyní je vaším úkolem naslouchat svému vnitřnímu rádci. Pokud po dvou nebo třech dnech stále nemluví, zkuste se zeptat na další otázky: „Jakým směrem bych se měl nyní vydat?“, „Co mám teď dělat?“

Napište první věc, která vás napadla i když se tyto myšlenky zdají podivné nebo vzdálené vaší otázce. Uložte si tyto poznámky. Časem může slovo, obličej nebo pocit nabýt významu, kterého jste si dříve nevšimli, protože jste používali spíše kategorie myšlení příčiny a následku než analogového myšlení.

2. Analyzujte přijaté zprávy

Někdy se to, co považujeme za intuitivní vhled, může ukázat jako projekce nebo projev našich tužeb nebo obav, a je důležité se zde vyvarovat zmatku. Psychologové Hal Stone a Sidra Winkelman tvrdí, že naše osobnost se skládá z mnoha „podosobností“, které vyvstávají v různých bodech našeho života, z nichž každá má svůj vlastní hlas.3.

Udělejte si seznam svých podosobností (Dítě, Soudce, Psychoterapeut, Klaun, Zbabělec, Daredevil…). Když se potřebujete rozhodnout nebo vybrat, zapište si otázku a nechte mluvit hlavní podosobnosti. Jejich odpovědi si zapisujte různými barvami, ale nesnažte se hned rozhodnout, která je lepší.

Odložte rozhodnutí a vraťte se k prvnímu cvičení. Proč? Vědomě cítit rozdíl mezi hlasem svého vnitřního rádce (může to být hlas jedné z našich dominantních subosobností) a hlasy těch sociálních rolí, které nevědomě přebíráte.

3. Jeden den se řiďte pouze svou intuicí.

Naslouchat své intuici, zachytit, co nám říká, je jedna věc, ale začít v souladu s ní jednat, je úplně jiná. Může být obtížné přejít od jednoho k druhému: my sami klademe na tuto cestu mnoho překážek. Abyste se zbavili strachu, aniž byste se vystavili nebezpečí, je nejlepší postupovat vpřed postupně, krok za krokem. Můžete například začít tím, že strávíte jeden den zcela vedeni svou intuicí.

Vyberte den v týdnu když máte méně práce a žádné důležité schůzky, abyste se vyhnuli vnitřnímu konfliktu a nenutili důsledky svých rozhodnutí na ostatní. Začněte svůj vybraný den prvním cvičením – to vám pomůže stát se pozornějšími, vnímavějšími. A pak nechte den, aby se vyvíjel.

Přijmout opatření snažte se naslouchat pouze pokynům svého vnitřního hlasu (vyhýbejte se logickému myšlení a navyklým činnostem). Věnujte pozornost svým pocitům (příjemným i nepříjemným). Dělejte si poznámky – to vám pomůže přesněji vnímat vše, co se vám děje, a posílí vaše sebevědomí.

Snaž se Pravidelně dodržujte takové „dny intuice“, abyste si osvojili intuitivní způsob rozhodování.

4. Naslouchejte svému vnitřnímu hlasu

Aby náš vnitřní hlas zněl, musíme mu pravidelně naslouchat. Jinak slábne a nakonec utichne. Abyste s ním zůstali v kontaktu, je důležité pravidelně, jednou až dvakrát týdně, vyhradit si volný čas na introspekci a všímavou meditaci.

V klidném prostředí, V sedě nebo vleže vydechněte a poté se zhluboka nadechněte. Poté se zaměřte na myšlenky, které vám přicházejí na mysl a na pocity ve vašem těle (relaxace, deprese, napětí, bolest…).

Zeptejte se sami sebe: Jsi teď spokojený se životem? Co to může zlepšit? Dýchejte klidně a zhluboka, aniž byste se snažili najít odpověď. Nechte ho přijít k vám. Pokud to nepřijde, vraťte se k tomuto cvičení později během dne.

Důležité je šetřit stav otevřenosti, ve kterém se může objevit vaše intuice. Během cvičení nepřemýšlejte, neanalyzujte, zůstaňte v kontaktu pouze se svými vjemy, dojmy a emocemi – a pak se váš vnitřní hlas určitě ozve!

1 D. Myers „Intuice“ (Peter, 2009).

2 E. Goldberg „The Controlling Brain“ (Význam, 2003).

3 H. Stone, S. Winkelman „Přijetí vlastního já.“ Průvodce dialogem hlasů“ (Eksmo, Domino, 2003).